Články > Hlavní články

Ve středu jsem si zosnoval plán a ještě odpoledne na předem vytipovaném místě nastřílel kobrou kilo boilie Pelzer FishSeduction s AK játra/pepř/salám vlastní výroby. Ve čtvrtek jsem si návštěvu zopakoval a nastřílel dalších asi 3/4kg koulí o průměru 20mm. V pátek ráno jsem si ještě vyřídil pár pracovních věcí a kolem desáté hodiny dopolední už vykládal věci z auta. Obě montáže už leží na svých místech společně s PVA punčochou naplněnou čtvrceným boilie, podběrák rozložený a já se z křesla kochám přírodou. V ten moment se mi v kapse rozezní mobil. Na druhém konci je zákazník a musím s ním dořešit ještě pár detailů zakázky, jenže jak už to tak bývá, dostávám nádhernou pomalou jízdu. S prutem v jedné a mobilem v druhé ruce stojím na břehu, zákazník je k nezastavení a bohužel ryba také. Statečně si bere metry vlasce z navijáku a já nemohu dělat prakticky vůbec nic. Než jsem hovor ukončil ryba se vyřízla a já bych se nejraději neviděl. No nic, nedá se svítit, snad přijde další. A opravdu!!! Na ten samý prut přichází po cca 20 minutách razantní jízda na jejímž konci je krásný šupík 75cm a 8,7kg, nádherná čistá ryba bez jediného škrábanečku na těle. Pár fotek se stativem, zpět do vody…….jo….. a pošli tátu. Po dalších 15 minutách přichází další jízda, zvedám prut z vidlí a cítím tuhý tah, ale pořád nic zásadního. Ryba se otáčí na volnou vodu, ujede asi deset metrů směrem ke mně a najednou udělá ostrou obrátku a nekompromisně si to přes brzdu namíří do potopeného stromu. Snažím se jí dobrzdit, ale marně. Projede strom a je po všem. Od té doby jsem už do čtrnácté hodiny neviděl ani píp. Večer ke mně přijíždí Míra, abychom  narolovali čerstvou porci koulí. Míra chce jít od rána, což bohužel mě určitě nevyjde. Během dne mě Míra podává info o totální hluchavce, ryby se ani neukazují na hladině a swingry nehnutě visí od páté ranní. V 17 hodin mě z práce na zahradě vytrhne Mírův telefon: „Ty vole, hned přijeď fotit, mám lysce jak hovado“. Na nic nečekám a jedu. Když vidím Mirdu, jak pálí jednu od druhý a klepe se jak tejdenní štěně, tak je mi jasné, že to bude asi fakt velká ryba. Když prvně uvidím kapra, tak mi opravdu klesá čelist. Opravdová nádhera. Rychle uděláme několik fotek, změříme, zvážíme a je jasné, že osobáček je na světě. Kapr má při délce 88cm 16,5kg. Prostě pecka!!! Odjíždím domů a nějak to pořád nepobírám. Sotva si postavím vodu na kafe, je tu opět telefon od Míry: „Ty vole, mám šupíka a ten je snad ještě větší“. Opět zběsilá jízda autem k vodě. Tam už čeká Mirda s pusou od ucha k uchu a před ním na podložce šupinaté monstrum s velkým pupkem. S otevřenou pusou jen kroutím hlavou a nechápu. Měření, vážení, focení a 87cm a rovných 16kg. Ještě než stihneme kapra pustit zpět do rodného živlu, přichází další jízda a já si na Mírův prut zdolávám krásného osmikiláčka. Je rozhodnuto, jdu na 100% přes noc a Míra taky zůstává. Honem domů pobalit věci, miláček mi udělal ještě na dlouhou noc svačinku a už mířím zpět k vodě. Kolem 23.00 hodiny přichází jízda mě, ryba moc nebojuje a ke břehu jde jak po másle. Nakonec je to krasavec 68cm a rovných 8kg. Opět krásná čistá ryba. V noci hodně přituhuje, teplota rychle klesá a jinovatka na trávě prozrazuje, jak to bude krušná noc. Poslední záběr přichází opět na můj prut v půl třetí ráno. Kapr má sedm kilo, ale v té zimě už jsme jej odmítli i fotit. To bylo do osmé ranní vše. Bylo to opravdu super. Dokázali jsme si, že i malé vody skrývají nádherné ryby a to věříme, že se nám na háčky nepodívali ještě ty největší kousky, co tu jsou. Mírovy ještě jednou gratuluju k nádherným rybám a řece děkuju za nádherné zážitky. Ať se i Vám všem daří u vody.